Základní informace

Komunitní plánování je již od roku 1999 v České republice zaváděno Ministerstvem práce a sociálních věcí podle britských zkušeností. Metoda komunitního plánování sociálních služeb (KPSS) se zaměřuje na plánování rozvoje sociálních služeb na místní a regionální úrovni. KPSS tedy zajišťuje efektivní fungování sociálních služeb a umožňuje účelně využívat finanční prostředky. Cílem jsou dostupné služby, které jsou na kvalitativně vyšší úrovni, reagují na aktuální potřeby uživatelů, jsou transparentní, finanční prostředky jsou vynakládány jen na takové služby, které jsou potřebné apod.

Hlavním charakteristickým znakem komunitního plánování je důraz kladený na zapojování všech, kterých se zpracovávaná oblast týká, na partnerství, dialog a vyjednávání a na dosažení výsledku, který je přijat a podporován většinou účastníků. Komunitního plánování sociálních služeb se účastní zejména obec nebo kraj, jako zadavatelé služby,  a dále poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb a veřejnost.

SOCIÁLNÍ POLITIKA A PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Efektivní zvyšování dostupnosti sociálních služeb na místní úrovni

Specifické místní demografické a ekonomické podmínky každé obce, města nebo regionu určují, jaké služby jsou v místě potřebné a jaké služby je možné z dostupných finančních zdrojů zajistit.

Při KPSS jsou zohledňovány tyto místní podmínky v maximální míře, a to zejména tím, že součástí plánování je:

• zpracování socio-demografické analýzy a prognózy demografických změn,
• analýza potřeb uživatelů služeb,
• široké zapojení místních aktérů v celém procesu plánování,
• analýza finančních toků v sociálních službách na místní úrovni.

(Zdroj: Havlík, M., Hirt, T., Kolářová, L. a kol.: Metodiky pro plánování sociálních služeb, Centrum pro komunitní práci, 2007,  str. 9-12)

Tento systém zaručuje, že rozvoj sociálních služeb je řízen nejen potřebami a přáními uživatelů nebo poskytovatelů, ale také možnostmi financovat systém sociálních služeb obcemi a kraji.

Hospodárné využívání finančních prostředků v systému sociálních služeb

Finanční prostředky jsou v systému KPSS určeny jen na ty služby, které jsou potřebné. K určení potřebností služeb slouží:

• analýza potřeb místních uživatelů služeb,
• zjištěné kapacity poskytovatelů služeb,
• stanovení priorit během strategického plánování.

Hospodárnější využívání finančních prostředků plyne také ze spolupráce na poskytování sociálních služeb, sdílení zdrojů, nebo vybavení. Tato spolupráce se v rámci KPSS rozvine mezi poskytovateli sociálních služeb nebo mezi obcemi (např. v rámci mikroregionu). Ustanovení takové spolupráce by bez KPSS trvalo mnohem déle, pokud by vůbec vznikla.

 
Transparentní a srozumitelné využívání finančních prostředků v systému sociálních služeb

Zapojení zadavatelů, poskytovatelů, uživatelů a široké veřejnosti do plánování způsobu, jakým budou využity finanční prostředky, posiluje transparentnost rozhodování. Jde zejména o to, že se účastníci KPSS v průběhu plánování dozvídají nejen alokace prostředků, ale zejména jsou schopni a ochotni akceptovat důvody rozhodnutí. „Je-li veřejnost o průběhu plánovacího procesu a jednotlivých krocích postupu informována a má možnost se do něj aktivně zapojit, získává hlubší a ucelenější pohled na oblast sociálních služeb a postup při plánování i rozhodování o sociálních službách se stane průhlednějším. Jasné pozadí vzniku konkrétních návrhů, opatření a realizovaných aktivit přispívá k tomu, že jsou změny lépe přijímány a veřejnost má větší zájem se na nich podílet.“ (Zdroj:  Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb, MPSV 2004, www.mpsv.cz)

Základní východiska sociální politiky Evropské Unie

                Komunitní plánování vychází či přímo odkazuje na důležité strategické dokumenty nebo právní předpisy České republiky nebo Evropské unie. Sociální politika, do které bezesporu patří i rozvoj sociálních služeb metodou komunitního plánování. Vychází například z:

Amsterodamské smlouvy , která zakotvuje sociální politiku EU, mj. i politiku všeobecného a odborného vzdělávání a mládeže (hlava XI., články 136-145). Není také od věci poukázat na Lisabonský proces, kdy se chce EU do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě. Ekonomikou, která je založena na znalostech, schopná trvale udržitelného růstu s více lepšími pracovními místy a vyšší sociální soudržností.  (Zdroj: Havlík, M., Hirt, T., Kolářová, L. a kol.: Metodiky pro plánování sociálních služeb, Centrum pro komunitní práci, 2007, str. 9-13)

V roce 2000 byl v Nice přijat Evropský sociální program. V oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení byly v Nice odsouhlaseny 4 cíle:

• usnadnit lidem z ohrožených skupin účast na trhu práce a přístup ke zdrojům, právům, službám a zboží,
• předcházet riziku sociálního vyloučení,
• pomáhat nejzranitelnějším,
• mobilizovat všechny důležité účastníky.

Sociální služby a jejich plánování jsou nezbytnými nástroji, které umožňují dosahovat těchto cílů na místní a regionální úrovni, a tím je prakticky uvádět v život.

Evropská unie hovoří i o službách, které jsou tzv. v obecném zájmu. Mezi něž nepatří pouze typy sociálních služeb, které jsou uvedeny v zákoně č.108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjmenované, ale i další návazné služby včetně sociálně-zdravotnických.

Všechny tyto služby by pak měly splňovat základní tři podmínky:

• kvalita – souhrn vlastností a charakteristik služby, které souvisejí s jejich schopností uspokojit známé či předpokládané potřeby uživatele,
• dostupnost – fyzická, ekonomická, sociální, informační, psychologická,
• ochrana uživatele – bezpečnost, transparentnost, aktivní účast uživatelů při plánování i poskytování služby.
  
  

Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování ve spojení se zaváděním standardů kvality sociálních služeb je jasným nástrojem, který vede k naplnění těchto požadavků.

Zpracoval: Bc. David Pospíšil, DiS.