GERIMED a.s. je lůžkovým zdravotnickým zařízením pro léčbu závažných chronických dlouhodobých onemocnění, zejména v oboru vnitřního lékařství a geriatrie. Zaměřuje se na včasnou rehabilitaci a ošetřování pacientů po čerstvě prodělaných cévních mozkových příhodách, ortopedických výkonech a jiných závažných stavech s cílem opětovného získání schopnosti pacienta ke každodenním aktivitám. Čekací doba je přibližně týden.

Zařízení neposkytuje ambulantní služby.

Počet lůžek je celkem 80.

GERIMED a.s.

sídlí v Sedlci – Prčici, Vítkovo náměstí 3 a je od 29.6.2007 nestátním zdravotnickým zařízením.

Náplní činnosti je poskytování péče léčebné, ošetřovatelské a rehabilitační u osob trpících déletrvajícími nemocemi a zejména nemocemi geriatrickými. LDN je lůžkovou základnou geriatrie, tj. oboru zabývajícího se starým nemocným člověkem, včetně testingu jeho duševní kapacity, stupně soběstačnosti a pomocí při následném sociálním zajištění. Základem financování jsou platby zdravotních pojišťoven a příspěvek za tzv. doplňkové služby. Další prostředky získává LDN z vlastní drobné hospodářské činnosti a darů. Tyto dary jsou dobrovolné a jejich poskytnutí záleží pouze na rozhodnutí dárce. Naši léčebnou strategii lze maximálně zjednodušeně vyjádřit tak, že vždy se pokoušíme nejprve o navození co nejlepšího, pokud možno původního stavu, mobilizací a aktivací všech rezerv pacienta. Nejde-li to již, pak zabránit zhoršování, a nejde-li ani toto, pak zabránit utrpení a zajistit co nejdůstojnější život až do smrti. Zde je nutné si uvědomit, že LDN se často ujímá „případů“, které se jinde nepodařilo účinně zlepšit. Z hlediska výsledků je pro nás optimem návrat určitého stupně soběstačnosti, kdy se pacient může vrátit do svého prostředí. Tento cíl je vždy ovlivněn kvalitou a možnostmi zázemí - rodiny. Zde je možno zajistit i profesionální pečovatelskou pomoc. Není-li návrat domů možný, pak pomůžeme zajistit umístění v ústavech sociální péče pro dospělé = tzv. domovech důchodců. Zde často nastávají obrovské problémy, kdy pacient i rodina si přejí trvalý pobyt v LDN. LDN je však zařízením zdravotnickým a není možné zde tzv. „dožívat“ léta. LDN by pak již nemohla přijímat další těžce nemocné. Každý by si, prosím, měl uvědomit, že by se do LDN nikdy nedostal, kdyby se ti před ním chovali stejně nekonstruktivně a sobecky. My z lidské stránky chápeme obavy ze změny prostředí a každý má v LDN dveře vždy znovu otevřené, pokud to potřebuje. Jsou však, bohužel, i takové nemoci a stavy, kdy hospitalizace v LDN je jedinou variantou „dožití“ zbytku života a pobyt se může protáhnout na více měsíců. V těchto situacích se snažíme, je-li to jen trochu možné ze zdravotního hlediska a ze strany rodiny, alespoň o občasné propustky na víkend či svátky, neboť trvalá či nepřiměřeně dlouhá hospitalizace přináší zhoubné následky v oblasti psychiky, tzv. hospitalismus, kdy může dojít a až k úplnému rozpadu osobnosti. Z důvodů posouzení celkové situace daného pacienta se proto musíme zabývat jeho sociální situací, tzv. perignosou (vedle zdravotní diagnosy). Věřte, prosím, že nechceme nikomu zasahovat do soukromí, ale bez určitých nezbytných znalostí této oblasti bychom nebyli schopni účinně pomoci. I tyto údaje jsou součástí tzv. povinné mlčenlivosti, ke které jsou všichni příslušní pracovníci zavázáni. Ostych tedy není na místě. Během hospitalizace se snažíme navodit co nejpřirozenější prostředí a neomezovat informace o dění vně léčebny. Máme vnitřní rozhlas, kterým se mj. přenášejí i pravidelné mše svaté pro imobilní pacienty, na každém pokoji televizor, hodiny, kalendář. Je zavedená nákupní donášková služba, služby holiče a kadeřnice. Společenská místnost je samozřejmostí, v létě rehabilitační pobyty na zahradě pod slunečníky.

Prčická nemocnice, jak mi jistě značná část čtenářů dá za pravdu, má mezi zdravotnickými zařízeními bývalého okresu Benešov zvláštní akcent. Snad nejvíce opředena mýty a představami, často až okultního charakteru, je nejstarším „špitálem“ bývalého okresu a jedním z nejstarších fungujících ve střední Evropě. Jedni na ni vzpomínají s bezbřehou vděčností, jiní s tichým smutkem, někteří jí lají, další se jí bojí či nekriticky důvěřují, jako každé nemocnice, jejíž jméno má široký zvuk a svoji dlouhou historii. Snad alespoň část těch, kteří o její existenci vědí, bude zajímat malý „životopis“, který si neklade za cíl naprostou výstižnost a nemůže se vyvarovat určitých nepřesností. Dávná historie začíná položením základního kamene 13. června roku 1843 z popudu arcibiskupa Františka de Paula Pištěka, v místě jeho rodného domu. Tento prčický rodák, arcibiskup Lvovský, přispěl značnou finanční částkou a současně zřídil nadaci na stavbu kláštera. Tento byl dokončen 24. června 1845, tedy za pouhé dva roky. Téhož roku, dne 10. srpna, sem byly slavnostně uvedeny první čtyři milosrdné sestry řádu Svatého Karla Boromejského. Kongregace milosrdných sester tohoto řádu vznikla ve Francii v 17. stolení. Hlavním úkolem, který si předsevzala, byla péče o nemocné, chudé a potřebné. Přes vídeňskou kongregaci přišly s tímto posláním do prčického kláštera, aby zde 108 roků oddaně sloužily, než byly v roce 1953 vyhnány a usídlily se na Moravě v pronajatém klášteře řádu Křižovníků. Díky jejich práci v uvedeném duchu se z prčického kláštera stala jedna z prvních nemocnic na území Čech a Moravy, která byla v roce 1874 uznána a prohlášena za veřejnou a všeobecnou. Postupně byla rozšiřována jak vlastní budova, tak pomocné a hospodářské budovy, včetně získání polností a lesů, takže se stala ekonomicky převážně soběstačnou. První větší přístavba je datována rokem 1913, tedy rokem předválečných příprav, kdy vznikla druhá budova novorenesančního slohu, spojená s prvními otevřenými pavlačemi. V roce 1914 byl zkolaudován operační sál a v nemocnici se ocitli ranění první světové války, později i uprchlíci. Po válce sloužila obyvatelům Voticka, Sedlčanska, Písecka a části Táborska, disponujíc dvěma základními obory, internou a chirurgií. Její věhlas a sláva rostly především tím, že měla velké štěstí při výběru primářů.V roce 1951 byly nemocnici odebrány pozemky a v roce 1953 vyhnány řádové sestry. Rok 1956 znamená třetí větší přístavbu, tj. obezdění již uvedených pavlačí a tím kompaktní spojení dvou budov v monolit dnešní podoby. Prčická nemocnice v tu dobu plnila úkol lůžkové základny okresu Votice s již uvedenými dvěma primariáty a základním komplementem, tj. rentgenem a malou laboratoří, stejně tak i po sloučení okresů a vzniku OÚNZ. Dalším mezníkem se pro nemocnici v Prčici stal 1. leden roku 1975, kdy byla reprofilizována v Léčebnu dlouhodobě nemocných a tím se píše její novodobá historie, se kterou se můžete podrobněji seznámit na našich webových stránkách.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsme nepřestali myslet ani na další budoucnost z hlediska potřeb společnosti. Vývoj totiž ukazuje velmi zřetelně se měnící demografickou situaci. Populace z mnoha důvodů stárne a progresivně roste potřeba zdravotnických a sociálních zařízení, která by zajistila péči o starší spoluobčany, a to péči komplexní, ale zároveň přesně diferencovanou a cílenou, dle převažujících potřeb daného jedince s ohledem na maximální a co nejdelší naplnění co nejpřirozenějšího způsobu života. Aktuální informace, včetně fotogalerie, naleznete na již zmíněných webových stránkách.Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsme nepřestali myslet ani na další budoucnost z hlediska potřeb společnosti. Vývoj totiž ukazuje velmi zřetelně se měnící demografickou situaci. Populace z mnoha důvodů stárne a progresivně roste potřeba zdravotnických a sociálních zařízení, která by zajistila péči o starší spoluobčany, a to péči komplexní, ale zároveň přesně diferencovanou a cílenou, dle převažujících potřeb daného jedince s ohledem na maximální a co nejdelší naplnění co nejpřirozenějšího způsobu života.